SLOVNÍ DECH PŘIJAL VCELKU RÁD
PŮJČIL SI NA NĚJ OD PÁNA BOHA
DESETIKORUNU
VLOŽIL JI SÁM SOBĚ DO ÚST
ABY SKŘEHOTAVÝM HLASEM
VYSVĚTLIL CO JEJ OD PRADÁVNA
TAK TÍŽÍ NA DUŠI
CO JEST TOU SPÁSOU I KORUNOVACÍ
NA VĚČNOST?
...ROZEVLÁTÁ VĚČNOST
STÉKÁ MU K MALÍČKŮM
PO KAPKÁCH DRTÍ
JEHO OPOTŘEBOVANÉ KLOUBY
I KDYŽ VZDYCHÁ, USMÍVÁ SE.
ŠELESTEM NA SRDCI,
PŘEJE SI TIŠE,
ABY NEMUSEL ODEJÍT.
LEČ VÁBÍ JEJ TO PEKLO HOROUCÍ..
......
TEĎ STOJÍ TU NAHÝ
JEN VOUSY STAŽENÉ SNÍTKOU JASMÍNU.
UDIVEN USEDÁ DO STÍNU,
POD KEŘÍK MANDLOVÝ,
POTEM ZBORCENÝ
POZNÁNÍM ZMATENÝ.
....
PRAVDU UŽ NEHLEDÁ,
UŽ NE VE VÍNU,
MARNÝM ČEKÁNÍM NA ŽIVOT
NA JEDNU VTEŘINU
VÁHÁNÍM
BUDU ŽÍT NEBO ZAHYNU..?
